Popis
Musée Picasso je pařížské muzeum Pabla Picassa v paláci ze 17. století v Marais, v ulici Rue de Thorigny. S více než 5000 díly je jednou z největších sbírek jeho umění na světě, od skicářů a keramiky po malbu, sochy a grafiku.
První podívanou je samotná budova: Hôtel Salé, postavený v letech 1656 až 1659 pro Pierra Auberta, muže, který zbohatl na výběru solní daně, odtud „solený“ palác. Jeho sochařskou výzdobu vytvořili bratři Marsyové a Martin Desjardins.
Díla jsou vystavena převážně chronologicky, takže můžete sledovat Picassův styl všemi obdobími, se sochami, obrazy, kresbami a grafikami vedle fotografií, rukopisů a dopisů.
Muzeum udělalo místo i pro karikaturisty, kteří v 50. letech zesměšňovali Picassovo dílo. Ukazuje také jeho vlastní sbírku umění: Cézanna, Renoira, Degase, Rousseaua, Seurata, Matisse a další, plus africké a iberské kousky, které ho inspirovaly.
Toto muzeum začalo daňovým výměrem. „Jsem největší sběratel Picassů na světě,“ řekl kdysi Picasso. Když v roce 1973 zemřel, zanechal horu vlastních děl a jeho dědicové měli zaplatit dědickou daň. Zaplatili uměním.
Francouzský zákon z roku 1968 to umožňoval pro díla důležitá pro národní dědictví. Kurátor Dominique Bozo vybral kusy ze všech období a technik, především sochy. Druhé darování následovalo po smrti Picassovy vdovy Jacqueline v roce 1986.
Palác byl postupně velvyslanectvím Benátek v roce 1671 a v roce 1815 školou, kde studoval Balzac. Město Paříž ho získalo v roce 1964.
Architekt Roland Simounet, vybraný v roce 1976 ze čtyř návrhů, obnovil jeho prostorný interiér pro muzeum. Palác obsahuje kromě obrazů tisíce kusů z Picassova vlastního archivu, mezi nimi jeho fotografie.
První podívanou je samotná budova: Hôtel Salé, postavený v letech 1656 až 1659 pro Pierra Auberta, muže, který zbohatl na výběru solní daně, odtud „solený“ palác. Jeho sochařskou výzdobu vytvořili bratři Marsyové a Martin Desjardins.
Díla jsou vystavena převážně chronologicky, takže můžete sledovat Picassův styl všemi obdobími, se sochami, obrazy, kresbami a grafikami vedle fotografií, rukopisů a dopisů.
Muzeum udělalo místo i pro karikaturisty, kteří v 50. letech zesměšňovali Picassovo dílo. Ukazuje také jeho vlastní sbírku umění: Cézanna, Renoira, Degase, Rousseaua, Seurata, Matisse a další, plus africké a iberské kousky, které ho inspirovaly.
Toto muzeum začalo daňovým výměrem. „Jsem největší sběratel Picassů na světě,“ řekl kdysi Picasso. Když v roce 1973 zemřel, zanechal horu vlastních děl a jeho dědicové měli zaplatit dědickou daň. Zaplatili uměním.
Francouzský zákon z roku 1968 to umožňoval pro díla důležitá pro národní dědictví. Kurátor Dominique Bozo vybral kusy ze všech období a technik, především sochy. Druhé darování následovalo po smrti Picassovy vdovy Jacqueline v roce 1986.
Palác byl postupně velvyslanectvím Benátek v roce 1671 a v roce 1815 školou, kde studoval Balzac. Město Paříž ho získalo v roce 1964.
Architekt Roland Simounet, vybraný v roce 1976 ze čtyř návrhů, obnovil jeho prostorný interiér pro muzeum. Palác obsahuje kromě obrazů tisíce kusů z Picassova vlastního archivu, mezi nimi jeho fotografie.