Popis
Pařížské katakomby jsou rozsáhlá podzemní kostnice pod Levým břehem, zřízená ve starých vápencových lomech jižně od náměstí Denfert-Rochereau. Uchovávají ostatky více než šesti milionů lidí, naskládané podél chodeb vytesaných ve skále, a patří k nejpodivnějším návštěvám ve městě.
Chodby jsou úzké a temné a první nápis, kolem kterého projdete, hlásá: „Stůj! Toto je říše Smrti.“ Pak následují zdi: lebky a stehenní kosti uspořádané do úhledných obrazců, řada za řadou, někdy ve tvaru křížů nebo srdcí.
Po cestě vytesané nápisy mění procházku v rozjímání o pomíjivosti. Kostnice je jen malou částí podzemních dolů pod Paříží a Pařížané často nazývají katakombami celou síť chodeb.
Příběh začal roku 1780, kdy u hřbitova Neviňátek povolila zeď sklepa, vytlačená váhou masového hrobu za ní. Šest set let pařížských mrtvých, jen na tomto hřbitově asi dva miliony, nemělo kam jít. Odpověď ležela pod městem.
Levý břeh stál na zapomenutých lomech a domy se do nich začaly propadat. Chodby byly zpevněny a od roku 1785 přeměněny na kostnici. Každou noc vozy zahalené černou látkou přepravovaly kosti přes Paříž a vyklizení většiny hřbitovů trvalo dva roky.
Mezi mrtvými jsou Danton, Robespierre a Lavoisier, přenesení z hřbitovů revoluce. Úhledné zdi přišly později, od roku 1810, dílo důlního inspektora Héricarta de Thury, který vybral i příznačné nápisy.
Návštěvníci přicházeli od počátku: budoucí Karel X. byl jedním z nich, roku 1787. V roce 1944 odboj z těchto chodeb vedl povstání, které osvobodilo Paříž, a v roce 2004 našla policie pod Trocadérem plně vybavené kino.
Chodby jsou úzké a temné a první nápis, kolem kterého projdete, hlásá: „Stůj! Toto je říše Smrti.“ Pak následují zdi: lebky a stehenní kosti uspořádané do úhledných obrazců, řada za řadou, někdy ve tvaru křížů nebo srdcí.
Po cestě vytesané nápisy mění procházku v rozjímání o pomíjivosti. Kostnice je jen malou částí podzemních dolů pod Paříží a Pařížané často nazývají katakombami celou síť chodeb.
Příběh začal roku 1780, kdy u hřbitova Neviňátek povolila zeď sklepa, vytlačená váhou masového hrobu za ní. Šest set let pařížských mrtvých, jen na tomto hřbitově asi dva miliony, nemělo kam jít. Odpověď ležela pod městem.
Levý břeh stál na zapomenutých lomech a domy se do nich začaly propadat. Chodby byly zpevněny a od roku 1785 přeměněny na kostnici. Každou noc vozy zahalené černou látkou přepravovaly kosti přes Paříž a vyklizení většiny hřbitovů trvalo dva roky.
Mezi mrtvými jsou Danton, Robespierre a Lavoisier, přenesení z hřbitovů revoluce. Úhledné zdi přišly později, od roku 1810, dílo důlního inspektora Héricarta de Thury, který vybral i příznačné nápisy.
Návštěvníci přicházeli od počátku: budoucí Karel X. byl jedním z nich, roku 1787. V roce 1944 odboj z těchto chodeb vedl povstání, které osvobodilo Paříž, a v roce 2004 našla policie pod Trocadérem plně vybavené kino.