Popis
La Madeleine je kostel v Paříži, který vypadá jako řecký chrám: obdélník obklopený 52 korintskými sloupy, stojící na konci ulice Rue Royale, pár kroků od Place de la Concorde. Tvarem je to chrám, vztyčený na vyvýšeném podstavci.
Nejprve stojí za to vidět samotný portikus s vysokými sloupy a sochařsky zdobeným štítem, pak bronzové dveře s reliéfy Desatera, větší než ty v bazilice svatého Petra v Římě a inspirované Ghibertiho dveřmi pro baptisterium ve Florencii. Jsou dílem Henriho de Triquetiho, kterému bylo teprve třicet, když zakázku získal.
Uvnitř je jediná dlouhá loď rozdělená na tři pole, každé s kupolí a kruhovými světlíky, pokrytá barevným mramorem a zlatem. V půlkupoli nad chórem vypráví obraz Julese-Clauda Zieglera dějiny křesťanství, na němž Napoleon podepisuje konkordát s papežem Piem VII.
Kostel má slavné varhany, na něž hráli Camille Saint-Saëns a Gabriel Fauré, kteří tu byli varhaníky. Hudebníci je milovali. Chopinův pohřeb se zde konal roku 1849 s Mozartovým Requiem, přičemž ženy zpívaly za oponou z černého sametu, protože kostel ženské hlasy nikdy nepřipouštěl.
V roce 1837 někdo navrhl přeměnit La Madeleine na železniční nádraží. Už dříve byla plánována jako knihovna, taneční sál, tržnice a chrám Napoleonovy armády. Trvalo téměř osmdesát let a několik režimů, než se z ní stal kostel.
Ludvík XV. položil základní kámen roku 1763. Revoluce všechno zastavila. V roce 1806 vybral Napoleon, tehdy na tažení v Polsku, návrh Pierra-Alexandra Vignona: „Chrám slávy Velké armády“.
Po pádu Napoleona se chrám stal kostelem, zasvěceným Marii Magdaléně roku 1842. Loučilo se tu i s Coco Chanel, Joséphine Bakerovou a Johnnym Hallydayem.
Nejprve stojí za to vidět samotný portikus s vysokými sloupy a sochařsky zdobeným štítem, pak bronzové dveře s reliéfy Desatera, větší než ty v bazilice svatého Petra v Římě a inspirované Ghibertiho dveřmi pro baptisterium ve Florencii. Jsou dílem Henriho de Triquetiho, kterému bylo teprve třicet, když zakázku získal.
Uvnitř je jediná dlouhá loď rozdělená na tři pole, každé s kupolí a kruhovými světlíky, pokrytá barevným mramorem a zlatem. V půlkupoli nad chórem vypráví obraz Julese-Clauda Zieglera dějiny křesťanství, na němž Napoleon podepisuje konkordát s papežem Piem VII.
Kostel má slavné varhany, na něž hráli Camille Saint-Saëns a Gabriel Fauré, kteří tu byli varhaníky. Hudebníci je milovali. Chopinův pohřeb se zde konal roku 1849 s Mozartovým Requiem, přičemž ženy zpívaly za oponou z černého sametu, protože kostel ženské hlasy nikdy nepřipouštěl.
V roce 1837 někdo navrhl přeměnit La Madeleine na železniční nádraží. Už dříve byla plánována jako knihovna, taneční sál, tržnice a chrám Napoleonovy armády. Trvalo téměř osmdesát let a několik režimů, než se z ní stal kostel.
Ludvík XV. položil základní kámen roku 1763. Revoluce všechno zastavila. V roce 1806 vybral Napoleon, tehdy na tažení v Polsku, návrh Pierra-Alexandra Vignona: „Chrám slávy Velké armády“.
Po pádu Napoleona se chrám stal kostelem, zasvěceným Marii Magdaléně roku 1842. Loučilo se tu i s Coco Chanel, Joséphine Bakerovou a Johnnym Hallydayem.