Popis
Lucemburské zahrady, pařížské "Luco", jsou 23 hektarů velká zahrada v 6. obvodu, zelené srdce Levého břehu. Spojují formální francouzské trávníky a aleje s hravostí sousedského parku, se Lucemburským palácem na severní straně.
Marie Medicejská, vdova po Jindřichu IV., chtěla kousek své rodné Florencie v Paříži. V roce 1612 zahájila stavbu paláce podle vzoru Palazzo Pitti a kolem něj zahradu jako z dětství, s 2000 jilmy. Dnes v paláci sídlí francouzský Senát, který vlastní i zahradu.
Rozvržení je setkání dvou světů: formální francouzský parter uprostřed a kolem italský vkus Florencie, který chtěla Marie napodobit. Děti, které pouštějí modely lodiček na rybníku, začaly tradici, jež inspirovala podobné jinde.
Středem je osmiboký Grand Bassin, rybník lodiček.
V jihozápadním rohu je sad s jabloněmi a hrušněmi a s úly. V zahradě jsou také šachisté, tenisové kurty, loutkové divadlo a staromódní kolotoč a zdarma koncerty v altánech.
Je tu něco přes sto soch, pomníků a fontán: dvacet královen a slavných žen Francie kolem středního trávníku, George Sandová a Verlaine a dokonce malý model Bartholdiho Sochy svobody.
Nenechte si ujít Medicejskou fontánu, postavenou roku 1620 jako jeskyně, nymfeum, a přenesenou v 60. letech 19. století. Sochy Augusta Ottina ukazují obra Polyféma, který špehuje milence Acida a Galateu.
Pozdější králové zahradu zanedbávali, budoucí Ludvík XVIII. prodal její kus a revoluce ji rozšířila o půdu sousedních kartuziánů.
V Bídnících se tu poprvé potkají Marius a Cosetta.
Zahrada se čtyři století zmenšovala i rostla. Začala s osmi hektary, do roku 1630 dosáhla třiceti a dnešní rozlohu získala až po změnách po revoluci.
Marie Medicejská, vdova po Jindřichu IV., chtěla kousek své rodné Florencie v Paříži. V roce 1612 zahájila stavbu paláce podle vzoru Palazzo Pitti a kolem něj zahradu jako z dětství, s 2000 jilmy. Dnes v paláci sídlí francouzský Senát, který vlastní i zahradu.
Rozvržení je setkání dvou světů: formální francouzský parter uprostřed a kolem italský vkus Florencie, který chtěla Marie napodobit. Děti, které pouštějí modely lodiček na rybníku, začaly tradici, jež inspirovala podobné jinde.
Středem je osmiboký Grand Bassin, rybník lodiček.
V jihozápadním rohu je sad s jabloněmi a hrušněmi a s úly. V zahradě jsou také šachisté, tenisové kurty, loutkové divadlo a staromódní kolotoč a zdarma koncerty v altánech.
Je tu něco přes sto soch, pomníků a fontán: dvacet královen a slavných žen Francie kolem středního trávníku, George Sandová a Verlaine a dokonce malý model Bartholdiho Sochy svobody.
Nenechte si ujít Medicejskou fontánu, postavenou roku 1620 jako jeskyně, nymfeum, a přenesenou v 60. letech 19. století. Sochy Augusta Ottina ukazují obra Polyféma, který špehuje milence Acida a Galateu.
Pozdější králové zahradu zanedbávali, budoucí Ludvík XVIII. prodal její kus a revoluce ji rozšířila o půdu sousedních kartuziánů.
V Bídnících se tu poprvé potkají Marius a Cosetta.
Zahrada se čtyři století zmenšovala i rostla. Začala s osmi hektary, do roku 1630 dosáhla třiceti a dnešní rozlohu získala až po změnách po revoluci.